Tak to vidím já
Už je to téměř sedm let, co jsme nastoupili do prváku. Řekli byste to? Ani mi to nepřijde. Pořád si vybavuju první den. V první lavici u Nečasky seděl Kasi s Lukášem, nebo možná ve druhý..? Pak Táňa a Milan, já s Patrikou, Honzík a Rich, Zdenda, zatím sám, bez Jakuba. Ten seděl vedle vzadu s Míšou. Před nimi nevím, možná Zuzka Šimonová..? Zuzka Škorňová s Barčou, Sabina s Ilonou a Veronika Weigertová... A v poslední řadě Veronika Formánková, která nás záhy opustila, Barča s Luckou, Janča Linková s Veronikou Klimešovou... dál nevím, akorát snad Jana Bartalošová s Petrou Matlachovou v poslední lavici.. nebo taky možná ne. Kdo z vás si ještě vzpomene, hm? Z prváku se mi vybaví první den. A pak spousty dalších, ale to už bych musela moc přemýšlet...
Druhák? Španělsko pro některé. Pro mně nevím. Nevybavuju si, že by se stalo něco zásadního... Možná se stalo, možná ne... Vlastně... ke konci druháku nám Nečaska oznámila, že od září nám přibyde nový student. Jo, byl to Ivo. Vzpomínáte, jak jsme si ho představovali? Zvlášť po tom, co jsme zjistili, jak dobře se učil... A jaká byla nakonec realita... ;-)
Třeťák, to bylo opět Španělsko. A taky Ivo, samozřejmě. Překvapil. I když do dneška nevím, co z toho, co nám vyprávěl si vymyslel. :-)
Čtvrťák byl ve znamení maturity, jak jinak... Nakonec jsme ji dříve či později, více či méně úspěšně, zvládli...
A dál? Skoro tři roky jsme venku. A s některými jsme se stejnou dobu neviděli. Někdo je v Austrálii, někdo v Rakousku, někdo bůh ví kde... někdo zůstává...
Musím říct, že jsem leccos pochopila. Možná pozdě, ale i tak. Ale o tom tohle není. Jen bych se možná měla omluvit někomu, o kom jsem teprv nedávno zjistila, že je vážně kamarád a ne že si na něj jen hraje. Možná to pochopí, možná ne, ale to je fuk. Každopádně doufám, že aspoň občas o sobě dáte všichni vědět...
